Jean Sebastien Giguere: Dostane se zpátky na vrchol?

V roce 2003 dotáhl tehdy šestadvacetiletý Giguere podceňované mužstvo Anaheimu až do finále Stanley Cupu, o čtyři roky později už stříbrný pohár s notně posíleným týmem vyhrál. Teď má před sebou novou výzvu: dostat se zpět mezi elitní gólmany ligy a pomoci Torontu do play-off, když ne letos, tak v příští sezóně. Povede se frankofonnímu Kanaďanovi naplnit velká očekávání fanoušků slavného klubu? Pojďme se podívat na Giguerovu dosavadní kariéru.

Největší úspěchy montrealského rodáka jsou jasné: výhra Stanley Cupu, zisk Conn Smythe Trophy a zlatá medaile z pražského mistrovství světa. Ano, Giguere byl součástí vítězného mužstva Kanady z roku 2004, společně se svým vrstevníkem Marcem Denisem a o dva roky mladším Robertem Luongem tvořili kuriózní brankářský trojlístek kanadského výběru (všichni tři se narodili v Montrealu).

V dresu s javorovým listem na prsou bude hrát i nyní, vždyť se jedná o klasický znak Toronta Maple Leafs, jednoho z šesti původních týmů NHL (spolu s Chicagem Blackhawks, Detroitem Red Wings, Bostonem Briuns, New Yorkem Rangers a Montrealem Canadiens). První zápas v torontském dresu se mu povedl, v zápase s Devils kryl třicet střel a připsal si čisté konto.

„Je to dobrý výsledek. Od doby, co jsem sem přišel, to znamená za posledních 48 hodin, se mi líbil výkon zbytku týmu. Všichni byli opravdu soustředění. Všichni se opravdu snažili. Pro dnešek to můžu říct,“ řekl po úspěšné premiéře dvaatřicetiletý Giguere. Nutno dodat, že Giguere přišel vinou únavy Martina Brodeura o souboj s tímto legendárním Kanaďanem.

Giguere má teď velkou příležitost dokázat, že stále patří mezi gólmany, kteří mohou v NHL pravidelně nastupovat a podávat stabilní výkony. Pokud se mu nebude dařit, mají Maple Leafs pojistku v osobě Jonase Gustavssona, talentovaného Švéda, který v pětadvaceti letech absolvuje nováčkovskou sezónu. Tedy ve věku, kdy Giguere dobyl NHL.

Giguere se v nejlepší lize světa dlouho nemohl prosadit, coby nadějný prospekt draftovaný z třináctého místa v roce 1995, zůstal dvě sezóny mezi juniory a čekal na šanci v mužstvu dnes již bývalého klubu NHL, Hartfordu Whalers. V brance „Velrybářů" zářil Sean Burke, záda mu kryl zkušený brankář s pětatřicítkou na zádech, Jeff Reese.

Ona pětatřicítka, dnes pro Giguera tak typická, se na dresu kanadského brankáře poprvé objevila až během angažmá va Anaheimu, do té doby měl kanadský gólman na dresu sedmačtyřicítku, chytal s ní jak v Hartfordu, tak v Calgary, kam byl vyměněn spolu s Andrewem Casselsem v srpnu 1997 za dlouholetou oporu Flames, Trevora Kidda a Garyho Robertse.

Dvacetiletý Giguere stihl ještě před odchodem z Hartfordu odehrát za kanadský klub osm zápasů, jenže tehdejší jednička juinorského týmu Halifax Mooseheads nepředvedla v dresu Whalers nikterak oslnivé výkony, o čemž svědčí i její statistiky: úspěšnost zákroků 88,1% a průměr obdržených branek 3.65. Pro doplnění, premiérové utkání v NHL Giguere odchytal na ledě Philadelphie.   

Posila Flames neměla ani ve svém novém týmu lehkou pozici, Calgary disponovalo solidní dvojicí gólmanů: Dwaynem Rolosonem s Rickem Tabaraccim. Giguere tak strávil celý první rok coby člen calgarské organizace na farmě v St. John. V rezervním týmu Flames nicméně zářil, společně s Tylerem Mossem vybojoval trofej za nejméně inkasovaných branek v lize (Hap Holmes Memorial Trophy) a od sezóny 1998-1999 povýšil do prvního týmu.     

Zdálo se, že  vše konečně začíná jít podle plánu. Jenže během jediné sezóny se kvůli nevalným výkonům týmu protočilo v brance Flames hned šest brankařů: Tyler Moss, Jean Sebastien Giguere, Ken Wregget (vstupoval do sezóny jako první brankář Flames), Fred Brathwaite, Tyrone Garner a Andrej Trefilov. Post jedničky nakonec urval Brathwaite, Giguere se opět neprosadil.

Když v další sezóně „Plameny" posílil legendární Grant Fuhr, bylo jasné, že se Giguere zpátky do calgarské branky jen tak nedostane. Za Flames během dvou let odchytal dvaadvacet utkání a v červnu roku 2000 se podruhé v kariéře stěhoval. Tentokráte byl vyměněn do Anaheimu za druhou volbu v draftu (Matta Pettingera). Jen o devět dní dříve tým opustil i Brathwaite, který putoval do St.Louis za českého gólmana Romana Turka. 

Nic lepšího Giguera potkat nemohlo. Přesun do Anaheimu byl pro něj vysvobozením. V roce 2001 hledal klub ze slunné Kalifornie nástupce své legendy, vítěze World Cupu 1996, Guye Heberta. Giguere se nejprve stal Hebertovým náhradníkem, když s této pozice vytlačil podprůměrného Dominica Rousella. To byl zlom v Jean Sebastienově kariéře. Čtyřiadvacetiletý gólman si v premiérové sezoně u Mighty Ducks připsal 34 startů! (součet za předchozích pět sezon v NHL: 30 startů).

Klub mladému brankaři natolik důvěroval, že dal Heberta k dispozici ostatním týmům a 1. března 2001 si ho z listniny nechráněných hráčů stáhli New York Rangers. Giguere se tak stal na dalších šest let neohroženým pánem anaheimského brankoviště. Jistě, v sezóně 2005-2006 s jeho pozicí otřásl Ilja Bryzgalov, jenže Giguere post jedničky uhájil a o rok později tým dovedl ke Stanley Cupu.

Populární „Jiggy" neuspěl až v souboji s Jonasem Hillerem. V sezóně 2007-2008 nahradil tehdy pětadvacetiletý Hiller na střídačce Ducks Ilju Bryzgalova, kterého v prosnici 2007 zdarma získal Phoenix. Švýcarský gólman už v premiérovém ročníku předvedl, že je kvalitním gólmanem, když si po třiadvaceti zápasech držel úspěšnost zákroků 92,7%.

V další sezóně už začal dostávat více příležitostí než Giguere a také chytal lépe než zkušený Kanaďan. Jean Sebastien se nemohl vyrovnat se smrtí svého otce,který zemřel po dlouhé nemoci 16.12.2008. Gólman, který má pošramocenou psychiku nemůže podávat stoprocentní výkony, to je stará pravda. I proto dostal v letošním ročníku Giguere ještě jednu šanci.

Jenže tentokráte ho zbrzdilo zranění třísel a o postu anaheimské jedničky bylo rozhodnuto. O Giguera měl zájem bývalý GM  Ducks, Brian Burke. Právě Giguere dovedl před třemi lety jím sestavený tým ke Stanley Cupu. Navíc v Torontu působí někdejší brankařský trenér dvaatřicetiletého Kanaďana, Francois Allaire. Giguere tak dostal od Burka optimální podmínky k hvězdnému comebacku. 

Vzkřísí Giguere v Torontu svou kariéru? Neudělal protřelý lišák Brian Burke s angažováním zkušeného brankáře chybu?  Bude Giguere v příštím ročníku odváděť výkony za sedm milionů dolarů? Řada nezodpovězených otázek a žádná odpověď. Jisté je, že Jiggy má od Burka absolutní důvěru a může se tak soustředit pouze na chytání. Po Vesovi Toskalovi si vzal svou oblíbenou pětatřicítku. Začal dobře, udržel nulu proti Devils. Vrací se se tedy zpět na vrchol? 

Tomáš Zatloukal