Bostonský nebojsa zraje s přibývajícím věkem jako víno. Navzdory změnám v posuzování hry se zřejmým znevýhodnění hráčů jemu typově podobných, navzdory dávno pominutým Kristovým letům či značné konkurenci na jeho postu hraje Shawn Thornton zřejmě svůj nejlepší hokej v životě.

Když před takřka deseti roky nakukoval do NHL, hrál se ještě poněkud odlišný hokej. Rozhodčí nebyli tak dalece úzkoprsí, byli shovívavější k faulům hokejkou apod. Upřednostnění technicky založených hokejistů postavilo během pár let ekipu méně motorných hráčů do pozice ohroženého druhu. Mnohým jemu typově podobných hokejistů odzvonilo. Ne však Thorntonovi…

Ještě za dob svého působení v Chicagu, potažmo v Anaheimu, byl rád za tři čtyři střídání za zápas. Teď na ledě pobývá mnohdy i přes deset minut. Kdeže by se mu kdy zdálo o tom, že se v jednom utkání dostane do sedmi střeleckých příležitostí, jako se mu to podařilo nedávno proti Winnipegu, kdy mimochodem též precizním backhandovým blafákem proměnil trestné střílení tak, že by se za jeho provedení nemusel stydět ani jeden z častých použivatelů tohoto manévrů - Martin Procházka nebo Radim Vrbata.
 

Dosavadním vrcholem Thorntonovy kariéry bylo loňské playoff. Ve třetím finálovém duelu proti vancouverským Kosatkám vystřídal v sestavě Tylera Seguina. Mnozí experti se následně shodli, že právě jeho fyzická hra plná střetů a hitů zjevně zvrátila sérii na stranu Bruins. Čtyři z pěti posledních mačů série bostonští s Thorntonem v sestavě vyhráli. Se zrzatým plnovousem pak oshawský rodák dlouho křepčil se Stanley Cupem nad hlavou…  

Patřičný říz má Thorntonův styl i v letošním ročníku. Nejčastěji nastupuje ve čtvrté řadě s Gregory Campbellem na centru a Danielem Paillem na druhém křídle. Kromě 10 dosažených bodů (4+6) ve 45 zápasech se stačil jedenáctkrát poprat, přičemž nejpřesvědčivěji se vypořádal se zadákem Jimem Vandermeerem (San Jose).