Zatím se drží. Zuby, nehty, ale přece. I přes nevábné výsledky posledních týdnů patří Sharks třetí pozice v Západní konferenci, první v Pacifické divizi. Ovšem na jak dlouho? Zatímco oni totiž jeví známky, že jim dech s koncem sezony dochází, Phoenix nasadil k ohromnému finiši a Žraloky už bodově srovnal. Hráči ze San Jose přesto momentálně drží postup stále ve svých rukou. Proti Kojotům mají dva zápasy k dobru. Nic víc ovšem. Vzájemná utkání, počet vítězství po základní hrací době. To vše hraje ve prospěch arizonského mužstva.

O postup do play-off a divizní prvenství tak bojují dva na první pohled nesrovnatelné týmy. Jejich výsledky ale jsou pro Sharks až nepříjemně moc srovnatelné. Aby tento souboj dostal patřičný náboj, mohou do něj promluvit i všichni zbylí členové Pacifické divize a navrch lze dodat, že tým, který se v této divizi umístí až druhý, nemusí play-off vůbec hrát. Momentálně sice drží postup hned tři mužstva „Pacifiku“, šestašedesáti bodoví Kings ale nemusí být nepřekonatelným soustem pro Calgary (65) a ve výsledku ani Colorado (62) a Minnesotu (61). Totéž lze nyní říci o jednom z dvojice Sharks – Coyotes.

Především dění právě v pacifické divizi tedy ještě nabídne pořádné drama a ten pravý vrchol sezony. K podobnému zakončení by ale prostě a jednoduše nemělo docházet a důvodem, proč by se tak nemělo dít, je soupiska Sharks. Ať složí kterýkoliv jiný tým z Pacifické divize to nejlepší k sobě, nemá papírově nejmenší nárok vyrovnat sílu, jaká se skrývá v mužstvu ze San Jose. Byly doby a není to vůbec dávno, kdy takováto, tehdy ne pouze papírová, síla stačila a Sharks byli často jen těžko k poražení. Tyto doby jsou ale nyní zřejmě definitivně minulostí.

Mužstvo Joea Thorntona, dříve Roba Blakea či Patricka Marleaua, naráží každý rok na podobný problém. Dříve to bylo druhé kolo play-off, v posledních letech až třetí. Přesto ale pokaždé chybí něco, co by mužstvo trenéra Todda McLellana posunulo ještě o krůček dále, alespoň do stanleycupového finále. A v něm? Kdo ví. Nejprve by bylo za hodno konečně se tam dostat. No a pokud se to týmu kolem podobných opor nepodařilo loni ani rok předtím, kdy mu ještě šéfoval Rob Blake a Joe Thornton byl produktivním esem, možnost, že se mu to povede letos, zatím vypadá prachbídně.

Pro stávající neúspěchy se navíc jen těžko hledá vysvětlení. Nemnoho týmu v NHL se může vykasat s tím, že by mělo deset hráčů s alespoň dvaceti nasbíranými body a první dva centry s minimálně padesáti nasbíranými body. Tím vším Sharks disponují. Nechybí ani vcelku spolehlivý brankář. Antti Niemi sice nechytá tak kvalitně jako loni i s ním v brance by ale neměl být tak velký problém vyhrávat. Navíc je zde jeho náhradník Thomas Greiss, který je v brankovišti zpravidla ještě spolehlivějším mužem než klubová jednička.

Jedna možná alternativa příčiny, proč se neustále opakují neúspěchy Sharks v play-off, by se ale přece jen našla. Správně jsme totiž již naznačili, že jádro týmu se za posledních pět let prakticky nezměnilo. Vše se točí kolem stálic Thorntona, Marleaua či Boylea. Abychom byli zcela korektní, Dan Boyle se k týmu přidal až před sezonou 2008-09. Toto ale není směrodatné. V týmu už je dostatečně dlouho.

Kam se snažíme dostat, je, že chyba možná bude právě v jednom ze základních stavebních kamenů týmu. Dokud byl kapitánem Marleau, šance na úspěch v play-off byla vždy jen minimální i když své body do klubové kasy takřka vždy přidal. Ostatně bodovat je v podstatě to jediné, co Patrick Marleau umí skutečně spolehlivě. Nebýt opravdu katastrofální sezony 2007-08, byl by jeho bodový průměr od výluky přibližně 75 bodů za sezonu.

Na každý pád se jedná o vizitku hvězdného hráče. Typický hvězdný hráč NHL by ale měl do hry jít s určitým zápalem, oním pověstným hokejovým srdcem. Něco podobného je na Marleauovi k nepostřehnutí. A zcela jistě není sám. Ještě více je často vidět pořádný propad na Joeu Thorntonovi. Ten je sice i letos nejproduktivnějším hráčem Sharks, pryč jsou ale jeho sezony, kdy stabilně zahrával osmdesát bodů. Na záda mu navíc začíná stále více dýchat jiný centr Logan Couture. Dvaadvacetiletý mladík letos hrává o přibližně 2 minuty méně, na kapitána týmu ale ztrácí pouhé dva body.

Po další bídné sérii a vlastně zřejmě celé sezoně, jakou si nyní Sharks prochází, by bylo konečně na místě uvážit, zda by se nevyplatilo prohnat týmem čerstvý vítr a na místo alespoň jednoho z výše zmíněné dvojice dosadit jiného hráče. Žraloci nyní cestují po Spojených státech a Kanadě a ještě nějaký čas cestovat budou. Jen by měli doufat, že už úspěšněji. Z tripu, který dosud čítal šest zápasů, vyhráli jediný, v jednom padli po prodloužení. Vydechnutí je ale nečeká. Už zítra zavítají na led Toronta bojujícího o play-off a o další dva dny později vyzvou v Bridgestone aréně silný Nashville. Devíti zápasové putování zakončí 26. února na ledě Minnesoty, zdánlivě nejpřijatelnějšího soupeře ze tří nyní jmenovaných.

No a pokud jde o čerstvý vzduch do ofenzivy, dříve se mluvilo posilách pro play-off, od včerejška je ale hlavním tématem Rick Nash. O tom je známo, že je přítelem Joea Thorntona, rovněž spolu několikrát reprezentovali Kanadu na reprezentačních akcích. Vedle takového střelce by se jistě mohl probrat i v posledních letech pouze průměrný Joe Thornton. Otázkou ovšem je, zda by Žralokům posila v podobě Ricka Nashe nějak pomohla. Experiment s Dany Heatleym jim před třemi lety hrubě nevyšel a tehdy se také zdálo, že po boku Thorntona snad ani nelze nehrát dobře.

Co se týče platu, mohou si Sharks Nashův příchod dovolit klidně okamžitě. Obsáhlým problémem ale ještě bude odstupné. Blue Jackets údajně prahli po Loganu Couturovi, což Doug Wilson, generální manažer Sharks zamítnul. Ovšem na rovinu, mohou Sharks nabídnout balíček, který by obsahoval postradatelného hráče a zároveň splňoval podmínky Columbusu v počtu a atraktivitě zbylých mladíků?

Pokud ano, jaký? Z beků nastupujících vcelku pravidelně by byl atraktivním zbožím snad jen Jason Demers, jeho cena ale nebude vysoká. Špatný by jistě nebyl Brent Burns, i když ale nehraje kdo ví jak, v obraně Sharks by před play-off citelně chyběl a výměna by se tak musela rozrůst o jiného kvalitního zadáka, takže by oba týmy stále přešlapovaly na místě. Neodejde-li Couture, nezbývá už z hotových hráčů snad nikdo kromě Marleaua s Pavelskim, o jejichž kvalitách sice nikdo nepochybuje, Ale Columbus za Nashe opravdu nepotřebuje osvědčené hráče.

S Pavelskim by navíc odešel hráč, který je svými výkony platnější než Marleau. S Marleauem pak v podstatě pouze body, které by ale měl nahradit právě Rick Nash. Klíčem problému je ale to, že Blue Jackets by pravděpodobně nestáli ani o jednoho z nich. A ze zbytku by pak bylo nepředstavitelně těžké namíchat ten pravý mix. Největším talentem organizace Sharks je obrovitý bek Taylor Doherty. Za ním pak následuje větší mezera a několik dalších především obránců. Zkrátka nic, zač byste chtěli poslat pryč svoji největší hvězdu. Snad by mohl odejít i Greiss, ani to ale určitě není žádné terno.

I tak ale stojí za zamyšlení, zda by Nash San Jose skutečně pomohl nebo by vedle Joea Thorntona propadl stejně jako předtím Dany Heatley. Není ale zkrátka scestné obávat se, že problém Žraloků není v trenérovi ani ve většině hráčů a pokud nebudou Sharks úspěšní ani letos, asi by už konečně stálo za to, aby v týmu začaly padat hlavy a odešlo jedno z větších jmen. Takhle to totiž dál nejde. Mužstvo za bez mála 62 milionů dolarů by měl předvádět o poznání kvalitnější výkony.

Kodex diskutéra a Novinářský kodex / Aktuální sestavy

Čtěte také: KHLpro.cz a Extraflorbal.cz

Autorizovaný e-shop adidas – všechno zboží SKLADEM, bezkonkureční ceny, široký výběr adidas boty, adidas žabky, adidas dámské, adidas pánské.